View source for Industrial bydlení: Jak zakomponovat syrovou eleganci do malého bytu

Když jsme u úložného prostoru, možná si říkáte, co s nádobím, knihami a vším tím nepořádkem, který k životu patří. Industriální styl není o tom, že všechno vystavíte na odiv. Naopak, systém otevřených polic funguje, jen když máte věci seřazené jako v knihovně. Ale pro každodenní binec potřebujete skříň s plnými dveřmi. Zvolila jsem vysokou kovovou skříň z druhé ruky, starou skladovou z Německa, která má uvnitř police z překližky. Když ji zavřete, vypadá jako součást továrny. Uvnitř se schová vysavač, boty, krabice se vzpomínkami. Nikdo nevidí, že za průmyslovým exteriérem je normální domácnost. To je na industrial interior design kouzelné, že surovost funguje jako maska na ch<br><br><br>Teď k mechanismu rozkládání. Klasický tah dopředu a sklopení zadní části je fajn, ale zabere místo před křeslem. Pokud máte malý obývák s konferenčním stolkem těsně u křesla, bude vás tahání celé sestavy dopředu srát každý večer. Mnohem příjemnější je click clack mechanismus, kde se opěradlo jednoduše sklopí dozadu a sedák se posune dopředu. Funguje to jako u lehátka v kině. Jen pozor na to, že některé levnější varianty cvakají nahlas a po půl roce se zadírají. Zkoušel jsem jeden model za 4 tisíce, kde po patnáctém sklopení zůstal mechanismus v poloviční poloze a nedal se ani vrátit zpět. Vyplatí se investovat do kovových ozubených prvků a ne do plastových, které se lámou při prvním mrazu v by<br><br><br>Zásadní omyl, který jsem u industriálního designu vídala u začátečníků, je přeplácanost. Lidé chtějí mít vše najednou, cihly, trámy, kovové police, betonovou podlahu a k tomu ještě starožitný stůl. Výsledek bývá chaotický a malý byt se rázem stane depresivní dílnou. Místo toho jsem se držela pravidla tří dominant. První dominanta je jedna výrazná stěna nebo podlaha. Druhá jsou výrazná svítidla. Třetí je jeden kus nábytku, který přitahuje pozornost. V mém případě to byl stůl z masivního dřeva s ocelovými nohami. Vše ostatní je tlumené, neutrální. Tím pádem má design řád a syrovost působí záměrně, ne jako rozestavěná sta<br><br><br>Když jsem před lety zařizovala svůj první malý byt o rozloze 38 metrů čtverečních, industrial interior design mě přitahoval, ale zároveň děsil. Představovala jsem si chladné haly s betonovými stěnami a obřími továrními okny, která se do garsonky nevejdou. Pak jsem ale narazila na byt v pražském činžáku, kde původní majitel nechal odhalené cihly a staré dřevěné trámy. Napadlo mě, že industrialní styl není o kopírování továrny do obýváku, ale o práci s autentickými materiály a kontrasty. Klíč je v tom, že syrovost nemusí být nepraktická. Naopak, správně zvolené prvky dokážou malý prostor opticky zvětšit a dodat mu charakter, který neutrpí ani při každodenním používá<br><br><br>Ale pozor, click-clack mechanismus sám o sobě spaní nezachrání. Kvalita leží v detailech. Koupili jsme sedačku s pevnou slatted frame, tedy lamelovým roštem, který je schovaný uvnitř. Důležité je, aby rošt nebyl příliš řídký. Ten náš má lamely od sebe tak akorát, aby se matrace nepropadala. Na něj patří odpovídající foam mattress, tedy pěnová matrace. Ne ta tenká, co se složí do úložného prostoru, ale plnohodnotná, alespoň 12 centimetrů silná. My máme 16 cm a je to znát. Hosté se ráno budí bez bolavých zad a my máme klid. Samozřejmě, pokud zrovna nespíme my sami na ní, když máme v ložnici malová<br><br><br>V obývacím pokoji jsem řešila problém s nedostatkem místa na sezení, když přijde víc než dva lidé. Rozkládací pohovku jsem nechtěla, protože ty s klasickým mechanismem zabírají moc místa i ve složeném stavu. Nakonec jsem objevila click-clack mechanism, který sedačku pomocí jednoho pohybu promění v lehátko bez posouvání dopředu. Sedíte, cvaknete a máte rovnou plochu. Když je potřeba, slouží jako nouzové lůžko pro kamaráda. Aby nevypadala jako béžový kus z katalogu, objednala jsem potah s velvet upholstery v tmavě zelené barvě. Samet na dotek překvapivě ladí s betonovou podlahou a vytváří kontrast, který působí luxusně, aniž by byl kýčovitý. Stačí pár polštářů a žádná další dekorace není potř<br><br><br>Pak tu byl problém s lůžkovinami a dekami. Kde je skladovat, když hosté nepřijdou každý víkend? Skříň v předsíni je plná bund a bot. Řešení jsem našel v podobě postele s úložným prostorem v dětském pokoji. Ano, to není pro hosty, ale uvolnilo to místo v hlavní ložnici. Tam jsme dali klasickou postel s výsuvnými šuplíky pod rámem. Do nich ukládáme náhradní polštáře, lehké deky a jedno prostěradlo navíc. Najednou máme všechno po ruce, aniž by věci ležely na očích v obýváku. Malý trik, který promění stres z přípravy v pohodovou rut