S přítelem jsme si pořídili byt 2+1 a každý víkend k nám jezdí jeho rodiče z Moravy. Nebylo kam uložit povlečení ani matraci. Zachránila nás kombinace dvou prvků. V pokoji pro hosty stojí pohodlný rozkládací pohovka s kovovým rámem a čalouněním z kvalitní látky. K tomu jsme koupili bed with storage s hlubokými šuplíky pod lamelovým roštem. Když jsme řešili stejný problém pro vedlejší pokoj, kam chodí spát kolegové z práce, narazili jsme na skvělý pull-out sofa. Jeho výsuvný mechanismus vytáhnete jedním pohybem a máte lůžko o rozměru dvě stě krát sto čtyřicet centimetrů. Žádné složité skládání jako u starých rozkládacích gau�
S wall finishing je to jako s dobře padnoucím oblečením. Musí sedět konkrétní místnosti a jejím reálným potřebám. V té malé garsonce jsme potřebovali vyřešit dva problémy najednou. První byl jasný, malý půdorys, kde každý centimetr hraje roli. Druhý byl skrytý, každou chvíli přijíždí kamarádka z Brna a nikdo nechce spát na nafukovací matraci, která do rána ztratí vzduch. Nechtěli jsme zabírat místo klasickou postelí, tak jsme zvolili variabilní nábytek, který má schovaný potenciál. Když je pohovka složená, je z ní elegantní křeslo, ale ve skutečnosti se jedná o pohodlný sofa bed. Abychom ho oddělili od místa na spaní, vytvořili jsme za ním stěnu s dřevěným obložením, které zároveň maskuje šuplíky na ložní prádlo. Takže wall finishing tady není jen o vzhledu, ale o praktickém úložném prostoru, který by jinak zůstal nevyuži
Když jsem před lety rekonstruovala svůj první byt 2+1 v paneláku, měla jsem jasno: chci chytré osvětlení a termostat. Netušila jsem, že skutečným inteligentním domovem se stane až obývák, který se každý večer promění v ložnici. Kamarádka mi tehdy s úsměvem říkala, že jediné, co mi chybí, je nábytek, který přemýšlí za mě. A měla pravdu. Malý byt mě donutil přestat snít o samostatné ložnici a začít řešit, jak z jednoho prostoru dostat maximum bez toho, aby to vypadalo jako sklad. Dnes už to není o tom, že si koupíte drahé zařízení a aplikaci do telefonu. Inteligentní domov je hlavně o chytrých nábytkových řešeních, která šetří místo a ne
Zpátky k velvet upholstery. Sametové čalounění mám na své sedačce už tři roky a pořád vypadá jako nová. Jen to chce pravidelně vysávat měkkým kartáčem a občas přejet napařovačem. Barva se mi neotřela ani na loktech, kde se nejvíc dřu. Hlavně ale samet opticky zahřeje místnost. V paneláku s šedými stěnami a laminátovou podlahou působí jako teplá deka. A když máte hosty, stačí hodit pár polštářů a vypadá to jako z katalogu. Jen bacha na kočky. Moje si na něm brousí drápky, proto mám vždy po ruce sprej s hořkým jabl
Pokud nemáte místo na pohovku, jde to vyřešit i jinak. V jiném projektu jsem natrefila na rodinu, která potřebovala každý víkend ubytovat prarodiče. Neměli samostatný pokoj, jen obývák s jídelnou. Rozhodli jsme se pro elegantní řešení s kovovou konstrukcí. Stěnu za stolem jsem obložila vestavěnými policemi a do výklenku jsme umístili skládací postel, která se přes den zavírá. Zde byl wall finishing klíčový, protože skříň musí ladit s okolní stěnou, jinak to působí jako pěst na oko. Zvolili jsme matnou bílou barvu se strukturou plátna, která krásně pohltí světlo. Podařilo se nám to tak, že návštěvník při večeři netuší, že za ním pár metrů dřímá složený slatted frame s kvalitní pěnou. A tenhle prvek, maskovat funkci do podoby stěny, je podle mě vrchol wall finish
A když už jsme u spaní, pojďme k matracím. Zjistila jsem, že většina lidí dělá při výběru pohovky do jídelny jednu zásadní chybu: koukají jen na barvu látky nebo na úložný prostor pod sedákem. Ale zapomínají na tloušťku matrace. Moje první pohovka měla integrovanou pěnu tlustou sotva osm centimetrů. Po třech letech používání se propadla do tvaru misky. Teď mám model, který přijímá samostatnou matraci o síle 16 cm s paměťovou pěnou. A i když stojí o pár tisíc korun víc, hosté mi píšou, že se vyspali lépe než v leckteré posteli. Jestli plánujete dining room design s přespávací funkcí, investujte do matrace jako do postele. Vaše reputace mezi kamarády vám poděk
Základem se stala postel s úložným prostorem. Ne ten typ, kde pod matrací zeje jen pár centimetrů pro deku. Vybrali jsme model s výsuvnými šuplíky na kolečkách, každý šedesát centimetrů hluboký. Do jednoho se vešly zimní bundy a spacáky, do druhého všechny stavebnice Lego tříděné podle velikosti kostiček. Matrace jsme pořídili samostatně – 16 cm pěnová matrace na laťkovém roštu, který se dá jednou rukou vyndat, když potřebujeme pod postel vysát prach. Dítě na ní spí tvrdě, a přitom je dost měkká na to, aby si na ni v poledne lehl i dospělý. Důležitý detail: laťkový rošt by měl mít alespoň 18 lamel, jinak se pěna v místě kyčlí propadá a znemožňuje klidné spa
