Když jsem před lety zařizovala svůj první malý byt s rozlohou přesně 38 metrů čtverečních, netušila jsem, že největší hlavolam nebude výběr sedačky, ale textilie na okna. Měla jsem totiž jednu místnost, která musela sloužit jako obývák, ložnice i jídelna zároveň. Každý víkend mi navíc volal bratranec z Prahy, jestli by u mě nemohl přespat. A právě v tu chvíli jsem pochopila, že správně zvolené curtains and drapes dokážou s prostorem hotové zázraky. Klasické rolety mi připadaly příliš sterilní a žaluzie zase připomínaly kancelář. Potřebovala jsem něco, co by opticky oddělilo spací kout od zbytku místnosti, aniž bych musela bourat příčky.
Když už máte v obýváku rozložený pohovku na spaní, působí celý prostor jako jedna velká postel. Stačí ale zatáhnout těžké závěsy od stropu až k podlaze a rázem máte dva světy. Na jedné straně útulný spacák pro hosta, na druhé straně funkční obývák s konferenčním stolkem. Vyzkoušela jsem to na vlastní kůži. Koupila jsem látku z recyklovaného lnu v tmavě šedé barvě, nechala ji ušít na míru a pověsila na kolejnicový systém. Efekt byl okamžitý. Večer stačilo zatáhnout a host měl soukromí. Ráno zase závěsy odhrnout a místnost byla jako vyměněná. Curtains and drapes v tomto případě fungují jako mobilní stěna, která nestojí ani korunu navíc na stavební úpravy.
Zásadní problém ale nastává, když potřebujete do místnosti vměstnat ještě pořádné spaní. Moje kamarádka řešila stejnou situaci v garsonce o sedmi metrech čtverečních. Pořídila si kvalitní bed with storage, který zároveň slouží jako úložný prostor pro ložní povlečení a zimní bundy. Postel umístila těsně k oknu a přes den ji přikryla dekami a polštáři, aby vypadala jako pohovka. Jenže světlo z okna jí celý den svítilo přímo do obličeje. Řešení? Sáhla po blackout roletě, která se dá vytáhnout až k parapetu, a přes ni pověsila lehké průsvitné curtains and drapes. Díky tomu může během dne regulovat množství světla a večer zatáhnout neprůhlednou vrstvu. Postel s úložným prostorem pod matrací je skvělý vynález, ale bez správného stínění by z ní byla akorát nepříjemná výspa.
místo na pevnou postel, přichází na řadu sofistikovaný nábytek na spaní. Dlouho jsem hledala kus, který by nerušil celkový dojem z místnosti. Nakonec jsem objevila model s čalouněným čelem a praktickým mechanismem. Konkrétně šlo o pohovku s click-clack mechanismem, která se jedním pohybem překlopí do roviny. Výhoda je jasná. Přes den slouží jako klasická sedačka, v noci jako plnohodnotné lůžko. Aby ale nevypadala jako postel i za bílého dne, oblékla jsem ji do polštářů a přehozů v odstínech šalvějové zelené. Tento typ rozkládací sedačky má často matraci, která není ideální pro každodenní spaní. Proto doporučuji investovat do přídavné pěnové desky o tloušťce alespoň 8 centimetrů, kterou podložíte pod hlavní foam mattress. Jenže kde takovou matraci schovat? Tady přichází ke slovu ta část textilu, o které jsem mluvila na začátku.
Věnovala jsem měsíce testování různých kombinací rolet, garnýží a látkových panelů. Zjistila jsem, že nejlépe funguje vrstvení. Na okno patří nejprve průhledný voál, který rozptyluje ostré polední světlo. Na něj pak tmavý závěs s vysokou gramáží látky. Pokud máte v místnosti krátkou stěnu nebo špaletu, nezoufejte. Existují i úzké lišty, které se montují přímo do rámu okna. Díky nim vznikne dojem, že máte okno opticky větší. A co je nejdůležitější, správně volené curtains and drapes dokážou zamaskovat i to, že pod oknem stojí rozkládací pohovka s vyndaným polstrováním. Stačí zvolit závěsy sahající až k podlaze a přidat k nim těžké olůvko ve spodním lemu, aby držely tvar.
Další past, do které jsem kdysi spadla, byla volba barvy závěsů podle trendů. Měla jsem je broskvové a po třech praních vypadaly jako vybledlá záclona z babiččiny chalupy. Dneska sázím na neutrální tóny s jemným strukturovaným vzorem, nejlépe vazbu rybí kost nebo len. Ušpiněná místa se dají snadno vyčistit vlhkým hadříkem a prach na nich není tolik vidět jako na hladké látce. Když k tomu přidáte praktický kovový systém na ovládání šňůrkou, ušetříte si každodenní tahání za látku. Zvlášť když máte pohovku s velurovým čalouněním, na kterém se každý flek ukáže hned. Velvet upholstery sice vypadá luxusně, ale vyžaduje pravidelnou údržbu.
Nakonec jsem dospěla k jednoduchému systému, který používám dodnes, i když už bydlím v podstatně větším bytě. Každé okno má dvě vrstvy. Průsvitnou plachtu na den a hutný závěs na noc. Ten těžký mám ušitý z bavlněného sametu, který nepropouští světlo ani při letním slunovratu. Pod něj jsem umístila úzkou polici, kam si hosté mohou odložit brýle a mobil. Žádné noční stolky, žádné zbytečné kusy nábytku. Jen látka a šikovně využitý prostor. A pokud se chystáte na nákup, zkuste si domů přinést vzorky látek alespoň 30x30 centimetrů. Přiložte je k oknu ráno, v poledne i večer. Uvidíte, jak se barva mění v závislosti na denním světle. Teprve pak se rozhodněte.
Můj poslední tip směřuje k lidem, kteří mají v obýváku pohovku na spaní s kovovou konstrukcí a tenkou matrací. Vím, že taková sedačka vypadá elegantně, ale na spaní je peklo. Zkuste pod standardní foam mattress přidat ještě jednu vrstvu paměťové pěny o tloušťce 5 centimetrů. Celý sendvič pak zakryjte pratelným chráničem. A aby překvapení nebylo vidět, oblečte celou sedačku do volného potahu z robustní lněné směsi. Potom už stačí jen vhodně zvolené závěsy a máte vyhráno. Prostor se rázem stane flexibilním. Hosté se vyspí jako v bavlnce a vy se ráno probudíte do čistého obývacího pokoje, kde nic nepřipomíná noční logistiku. Textil na oknech je totiž nejlevnější a nejúčinnější způsob, jak udělat z malého bytu pohostinný domov.
