Obývací pokoj s kuchyňským koutem je nejběžnější dispozice v panelových bytech. A právě tady narazíte na největší oříšek: jak do deseti metrů vecpat kredenc, pohovku, konferenční stolek a ještě postel pro návštěvu. Moje první verze byla obyčejná sedačka z hypermarketu. Skládala se na lůžko, jenže matrace měla tři centimetry a člověk po probuzení vypadal jako hadr vyždímaný na sucho. Už nikdy víc. Nahradila jsem ji kvalitní sedačkou s pevným polstrováním, která se ale musela denně tahat z kouta doprostřed místnosti. Absolutně nepraktic
Pamatujete si ten pocit, když jste poprvé vstoupili do prázdného bytu a světlo se lilo přes celou podlahu? A pak přišla realita – gauč, který jste museli protlačit dveřmi, a zeď, která po vymalování připomínala vybledlou zeleninu z konzervy. Výběr barev do obývacího pokoje není jen o tom, co se vám líbí na vzorníku. Je to o tom, jak se v prostoru pohybujete, kde sedáváte s kávou a kam uklidíte přehoz, když přijde návštěva. Zkoušela jsem na sobě všechny odstíny od tlumené šedé po sytou hořčici a vím, že chyba v odstínu dokáže z místnosti udělat neútulný sklad. Klíč je v kontrastu a v tom, jak barva funguje s denním světlem – to zjistíte až ve chvíli, kdy máte na zdi první nát
Řešení našla až manželka mého bratrance, která dělá interiérového designéra. Doporučila mi pořídit pohovku s click-clack mechanism, kde opěrák jednoduše sklapíte do roviny a vznikne lůžko. Tento typ má oproti vytahovací verzi jednu obrovskou výhodu - pod sedákem zůstává dutý prostor, kam můžete uložit právě to ložní prádlo a přikrývky. Už nemusíte mít noční stolek přeplácaný polštáři. A protože click-clack zabere méně místa při rozkládání než klasická rozkládací pohovka, dají se i v úzkém pokoji obejít stolek a lampi�
Poslední rada, kterou bych dala každému, kdo řeší small apartment design, zní: nedělejte kompromisy v kvalitě matrace. Když spíte na rozkládací pohovce každou noc, vaše záda poznají rozdíl mezi deseticentimetrovou pěnovkou a pořádným foam mattress o hustotě minimálně 35 kilogramů na metr krychlový. Já jsem zvolila variantu s paměťovou pěnou a samostatným slatted frame, který se dá v případě potřeby vyjmout a vyvětrat. Ano, stálo to o dva tisíce víc než levná varianta z hobby marketu, ale po roce používání jsem ráda, že jsem nešetřila. V malém bytě spíte, pracujete a žijete na stejném metráži - kvalita nábytku se vám vrátí v podobě klidného spánku a bezbolestných
Největší chyba, kterou jsem udělala, bylo podceňování rozměrů při nákupu rozkládací pohovky. V katalogu vypadala útulně, ale po rozložení zabrala celý obývák a nevešla se pod ni ani noční stolek. Museli jsme ji vrátit. Teď mám pohovku s click-clack mechanismem a složeným roštem, která po rozložení měří přesně 200 x 140 cm. To je akorát pro dva dospělé. A hlavně, ráno ji složím zpátky během minuty a místnost je zase volná. Když přijedou přátelé, dám na ni 16 cm pěnovou matraci, která se sroluje do vaku a schová do skříně. Bez toho by hosté spali na holém roštu, což není zrovna skandinávská pohoda. Matrace musí být dostatečně tuhá, aby se nepropadala, ale zároveň měkká na ležení. Doporučuji střední tvrdost, ideálně s paměťovou pě
Věřte, že správně zvolená barva dokáže víc než drahý nábytek. Když v obýváku ladí podlaha, sedačka a stěny, ani skromný byt nepůsobí stísněně. Já jsem si tím prošla v pěti různých pokojích a vím, že každý prostor chce svůj vlastní klíč. Nenechte se zviklat módními trendy – radši si přineste domů pár vzorků, rozložte je vedle své rozkládací sedačky a chvíli je pozorujte. Teprve pak uvidíte, co vašemu domovu skutečně prosp�
Zásadním prvkem se u mě stal click-clack mechanismus. Zní to technicky, ale je to geniální vynález. Sedák pohovky se jedním pohybem sklopí do lehu. Žádné vytahování, žádné posouvání. Prostě cvak a je hotovo. Důležité je zkontrolovat, zda je kovový mechanismus kvalitní. Levnější varianty se po padesátém použití začnou viklat. Já jsem investoval o tisíc korun víc a dnes děkuju. Každý večer si sednu, stisknu páčku a během tří vteřin mám postel. Ráno to samé zpátky. A pod sedákem zůstává úložný prostor na ložní prádlo. Šikov
Další past, do které jsem málem spadl, bylo umělé rozdělení místnosti barvami. Světle modrá na jídlo, fialová na spaní. Výsledek působil jako čekárna u zubaře. Profesionální interiéroví designéři radí opak. Držet se jedné palety a hrát si s texturou. Moje studio apartment design teď stojí na kombinaci krémové bílé a tlumené šedé. K tomu přidávám akcenty přes textil. Hedvábný polštář, hrubý len na přehozu a vlněný pléd. Všechny tyto vrstvy vytváří pocit hloubky. A hlavně se dají snadno vyměnit podle nálady. Když mám chuť na změnu, vyměním povlaky. Trvá to deset minut a nestojí to majl
