Vstoupili jste do místnosti a hned jste narazili kolenem na roh konferenčního stolku. Pamatuju to přesně. Měli jsme v bytě 3+1, obývák 4 krát 5 metrů, a každý víkend jsme řešili, kam uložit deku s polštáři, když přijela teta z kraje. Právě tady začíná kouzlo living room designu: nejenže musí místnost vypadat, musí fungovat. A když máte na podlaze 20 metrů čtverečních, každý centimetr je drahý. Klíč není v tom mít hodně nábytku, ale mít nábytek, který dělá víc než jednu věc. Třeba bed with storage pod oknem – místo aby jen stála a sbírala prach, pohltí zimní bundy, staré knihy i náhradní ložní prádlo. Až příště budete vybírat pohovku, neptejte se jen na barvu. Zeptejte se, kolik toho do ní schováte.
Konkrétně: když jsme rekonstruovali, sáhli jsme po variantě, která zachránila naše spaní. Běžná sedačka s úložným prostorem pod sedákem vypadá dobře, ale zvednout celou matraci i s polštáři je otrava. Mnohem líp funguje sofa bed, kde se mechanismem zvedne celá plocha. Naše má uvnitř hluboký korpus, kam se vejdou čtyři velké polštáře a péřová deka. A když ji složíte, nikdo nepozná, že pod povrchem číhá postel pro dva. Právě tenhle typ nábytku dělá z malého obýváku multifunkční dílnu na odpočinek. Důležité je koukat na nosnost a kvalitu dřeva – levné lamely z dřevotřísky se po půl roce prohnou. Radši si připlaťte za buk nebo pevnou překližku.
Když už mluvíme o spánku, nejčastější chyba je koupit sedačku, která je na sezení pohodlná, ale na spaní tvrdá jako lavička. Řešení? Podívejte se po modelu s kvalitním slatted frame. Tento laťkový rošt z pružných lamel nahrazuje klasickou podnož a matraci. U jedné známé jsem zkoušel pull-out sofa – vytáhnete ji jako šuplík a najednou máte rovnou plochu 200 krát 140 centimetrů. Rošt je pružný, takže páteř neprotestuje. Jen pozor: vysouvací mechanismus zabere místo před sedačkou, takže si změřte, jestli se po rozložení ještě otevřou dveře na balkon. V našem bytě to vyšlo jen o pět centimetrů, ale stálo to za to.
A co materiály? Tady vstupuje do hry i estetika. Sametový povrch je dnes všude, ale ne každý velvet upholstery vydá dětské prsty od čokolády. Vyzkoušejte vzorek na nenápadném místě: pořádně do něj zabořte nehet. Pokud se hned utvoří bílá linka, bude se chlup třepit. Já osobně sáhl po směsi bavlny a viskózy s hrubší vazbou – na dotek je hebká, ale skvrny z ní jdou dolů běžným hadrem. A právě kombinace prostoru a příjemného povrchu dělá z obýváku místo, kde chcete trávit čas. Living room design není o tom mít všechno značkové. Je o tom mít věci, které používate každý den, a ne se za ně stydět.
Pak je tu mechanismus, který zachrání večerní improvizaci. Click-clack mechanism zná každý, kdo někdy složil sedačku jedním pohybem. U nás to funguje tak, že zatáhnete za pásek, opěradlo klesne a během tří vteřin je z pohovky lehátko. Ve dne se na něm dá ležet s knihou, v noci slouží jako přistýlka pro návštěvu. Jenomže pozor – click-clack není vhodný na každodenní spaní pro dva lidi. Spoj mezi sedákem a opěradlem vytváří malou mezeru, a když se v noci převalíte, cítíte tu rýhu. Proto ho používám jen na občasné přespání. Pro častější hosty raději rovnou foťte na sofa bed s plynulým rozkladem.
Co ale s prostorem, který vám zbude? Vyhozený kout za dveřmi můžete proměnit v úkryt pro sezónní věci. My tam postavili bed with storage na kolečkách, vysokou jen 40 centimetrů, aby se dala zasunout pod parapet. Do ní jdou letní boty, vánoční dekorace a tři přikrývky. Když přijede tchyně, vysuneme ji, hodíme navrch polštář a máme improvizované posezení. Žádný prvek v místnosti by neměl stát sám pro sebe. Každý kus nábytku by měl odvádět práci za dva. Právě tohle je jádro living room designu v malém bytě: využívat výšku, šířku i hloubku stejně intenzivně.
Ještě poznámka k matracím. Na rozkládací sedačce člověk spí jinak než na klasické posteli. Tělo leží blíž k podlaze, takže je důležité zvolit správnou tvrdost. My jsme zvolili foam mattress o hustotě 35 kilo na metr krychlový. Není moc měkká, takže se nepropadáte, ale ani tvrdá jako prkno. A pokud máte rozpočet, vyplatí se přikoupit samostatnou matraci na přespání, kterou přes den schováte do skříně. Jenomže skříň už často nemáte, že? A jsme zase u toho: všechno se točí kolem úložného prostoru. Proto se vyplatí investovat do kvalitní pohovky, která matraci nahradí.
Nakonec jedna osobní zkušenost. Když jsme před lety vybírali novou sedačku, strávili jsme v obchodě dvě hodiny. Leželi jsme na každém modelu, měřili, fotili. A prodavač se nás zeptal: "Kolik nocí do roka na ní budete opravdu spát?" Odpověděli jsme, že tak třicet. A on řekl: "Tak to kupujte jako postel, ne jako křeslo." Tenhle princip aplikuju dodnes na každý living room design. Neřešte, jak bude sedačka vypadat na Instagramu. Řešte, jestli na ní někdo v noci bude dobře ležet. Jestli se pod ni vejdou krabice s botami. A jestli mechanismus přežije sté roztahování. Protože dobrý design není vidět. Je cítit až ráno, když se probudíte odpočatí.
